Jaký byl můj první cyklistický závod?
Silniční cyklistika se za poslední 3 roky stala mou nedílnou součástí. Letos jsem proto chtěla vyzkoušet něco nového, jako třeba gravel social rides a taky jsem přijala výzvu od kluků z Road Classics a zajela si tak svůj první cyklo závod!
Cíl byl jasný - zmáčknout se, zvednout se #zesedla a hlavně si to to užít!
No a vy se teď se mnou pojďte podívat, jaké to vlastně bylo:
Co jsou závody Road Classics?
Ikonická místa s nádhernými výhledy a taky pekelná stoupání! Skvělé je, že jsou na uzavřených silnicích, můžete se díky tomu soustředit jen na vaši jízdu. Můžete si vybrat ze dvou formátů, a to závod nebo švih.
V roce 2023 proběhl pilotní díl a to Ještěd. Celková délka trasy 107 km s převýšením 2 350 m.
Jaký byl závod z mého pohledu:
Jsem strašně ráda, že před dvěma lety propadla kolu i jeden z mých nejbližších lidí - Nikča. Krom toho, že tak spolu můžeme trávit ještě víc času, jsme šly do téhle výzvy společně! Upřímně už to samotné byla záruka úspěchu.
Niki doplňuje: Zcela upřímně, mít parťáka (ještě navíc nejlepší kámošku) je na tyhle akce fakt k nezaplacení. Sdílet takové intenzivní dojmy opravdu instantně je obrovským upevňovačem vztahů. Doporučuju.
Mínus 1. kilometr
Ráno jsme vstaly v Liberci a šly na snídani.
Trochu nás honil čas, protože jsme měly domluvené natáčení videí ještě před startem, které šly na Instagram Road Classics. "Provedly" jsme všechny zázemím, ukázaly, kde si koupit pití, merch a hlavně, kde je start!
O hodinu později už jsme jen doplnily ionťáky do bidonů, zabalily tyčinky do dresů a vyjely směr startovací koridor.
Počasí je na půlku září hodně teplý a je nám jasný, že se dnes budeme dost potit.
Start
Start - "Uf, takhle nervózní jsem už dlouho nebyla."
Je to náš první cyklo závod a vůbec nevím, co od toho čekat. V hlavě mi lítalo tolik myšlenek, abychom nepíchly, nespadly a snad si to i užily.
Niki komentuje: Tehle moment byl pro mě hodně silný (a to jsem netušila, co přijde na Ještědu). Nevěděla jsem, do čeho jdu, míchal se ve mně strach, nervozita, nadšení a natěšení. Do karet mi hrálo, že jsem se po fyzické stránce cítila opravdu dobře a plná energie.
První stoupání
Po rozjetí z libereckého náměstí se vpodstatě hned jede do zhruba 8kilometrového kopce. Což je fajn, protože si jeden ze 3 největších stoupáků odškrtnete hned na začátku. :D
Druhé stoupání: Josefův důl - Knajpa
Za námi asi 18 km, druhé stoupání a první měřený úsek před námi.
Čeká náš 8,5 km do kopce s převýšením něco přes 400 m. Hned na v úvodu kopce mi tachometr hlásí úsek s 18% stoupáním - what the hell? :D Po chvilce se to trošinku rovná.
Pané sektor (jediná část celého závodu, kde se nejede po asflatu, ale po panelech) jsem projela bez defektu. Jupí!
Nahoře zastavuju a vyhlížím příjezd Niki, která dorazila pár minut po mně. Říkám si super, ale najednou ji z ruky vyklouzne bidon, tak mi podá kolo a běží si pro něj zpátky. Paní, která fandila u cesty, se mě ptá: "Jde zvracet, jo?". :D
Niki udává na pravou míru: Podle mě na mě někdo huhlal, že se tam motám jako krá*a… ale já se nemotala, přísáhám! Mně šlo o ten bidon! 😀
Pané sektor, ze kterého jsem měla obavu, mě maximálně bavil a kopce byly sice šílený, ale jak už to tak (i při běžeckých závodech) bývá, skupina vás strne a částečně i táhne.
Smědava - Kryštofovo údolí
Kousek za vrcholem stoupání byla první famózní občerstvovačka, kde jsme s Niki počkaly na kluky z produkce a natočily krátké vstupy z úseků, který je za námi.
Z občerstvovačky pokračujeme dál, je nám horko a čeká nás pár menších stoupání a sjezdů, střed trasy je ale víceméně pohodový až k naší druhé zastávce v Kryštofově údolí.
Přijíždíme už docela vyflusaný a kvůli počasí i vyprahlý. Proto do sebe každá otočíme dva kelímky vybublinkovaný koly a doplňujeme oba bidony. Dáme si nějaký jídlo a hlavně natáčíme další vstup do stories.
Upřímně tady dost přemýšlím, jestli by nebylo lepší udělat si klidnou sobotu. Ale... to bychom nebyly my. :D
Výstup na Ještěd
Vyjíždíme z Kryštofova údolí a začínáme stoupat na Ještěd - čeká náš 10 km s převýšením něco přes 600 m.
Po prvních pár kilometrech se rozdělujeme a jedeme každá sama. Kopec na Ještěd je docela mírumilovnej a pořádný stoupání začíná až poslední asi 3 kilometry.
Už jen kousek, začínám slyšet řinčení na vrcholu, tady už mě to fakt zvedá #zesedla a konečně jsem tam!
Jsem na sebe pyšná.
Ani jsem nestihla pořádně vydechnout a už vidím přijíždět kočku v černém - Niki! Nadšeně poskakuju a hystericky na ni volám "Pojď, pojď!"
Jsem hrozně dojatá.
Dotáčíme předposlední video a před námi je už jen závěrečný sjezd zpět do Liberce, kafíčko, voda, dotočení posledního videa, sdělování si dojmů, zjištění, že jsem v celkovém pořadí žen ve švihu 10. a Niki 17. z 54.! Mám z nás radost, že jsme si to nejen užily, ale naše výkony rozhodně nebyly takový, abychom se za ně musely stydět.
Niki se dojímá: Finiš posledních pár desítek metrů na Ještěd pro mě byl jeden z nejintenzivnějších momentů nejen závodu, ale i mýho vztahu s Andrejkou. Bylo to emočně hodně upřímný. Jako správná plačka jsem to obrečela. Vidět, jak vám někdo fandí, radovat se společně, přát si navzájem, myslím, že to na tom bylo největší přidanou hodnotou!
Za mě naprosto skvělý od A do Z a už teď se těším na další!
Co bych obzvlášť vypíchla
- perfektní občertvovačky (ty jo, bylo to jako jet do kavárny :D)
- atmosféra závodu
- skvělá organizace
- úžasní dobrovolníci po celé délce trasy
- boží krajina
- Tomáš Březina jako moderátor finiše
- závěrečný sjezd
Pojedu znovu?
Rozhodně ano!
V minulém týdnu Road Classics zveřejnil termíny všech 3 monumentů na rok 2024 - 25. 5. Pálava, 3. 8. Klínovec a 14. 9. Ještěd. Když se nám to dobře sejde a nic závažného nám do toho nevleze, pojedeme s Niki na všechny tři.
S kým z vás se potkáme? Máte už za sebou nějaký cyklo závod?
Díky za přečtení
A.
Děkuji za přečtení a Váš komentář!